Jdi na obsah Jdi na menu

Myšlenky na cestách

Nemaje ani v nejmenším představu o práci kamionáře a jeho životě na čtyřech kolech, využil jsem možnost cestovat celý týden v kabině kamionu. Když jedete po dálnici, nevidíte přírodu, malebná zákoutí vesnic, spíše projíždíte kolem průmyslových komplexů, centrálních skladů nebo celými lány solárních panelů, v dálce obrovské komíny elektráren a fabrik, které chrlí do ovzduší neskutečné množství  kouře, pak se ráno někde na odlehlém lesním parkovišti probudíte, na malém plynovém vařiči si uvaříte kávu a zamyslíte se nad tím, kolik lidí vlastně vstává, zapíná různé mikrovlnky,  varné konvice, počítače, rádia, televize a já nevím co ještě a že vlastně pro ně ty elektrárny kouří, a vy tam stojíte na parkovišti u kamionu naloženého novými  obaly na potraviny , které člověk vyrobil, aby nakonec skončily ve sběrných surovinách aniž by je někdo použil, vezete je do stovky kilometrů vzdálené papírny, potkáváte stovky a stovky dalších kamionů, vezoucích náklad, ze kterého se tak jako tak stane jednou odpad.Celý ten konvoj pospíchajících aut uhání po nekonečné dálnici, vedle které se staví další dálnice, rychlejší, širší, kde člověk přesunuje celé kopce , a mění tak celkový ráz krajiny, kde zvířata, ptáci, hmyz jsou vytlačováni ze svého přirozeného prostředí do míst, kde už nemusí najít podmínky k přežití. Na konci téhle cesty dorazíte do fabriky, kde na ploše několika kilometrů nenarazíte na kousek zeleně, nezaslechnete zpívat ptáky, jen samý beton, asfalt, plast, a v tom všem člověk v barevné vestě,na hlavě barevnou přilbu a jako naprogramovaný robot ve zběsilém tempu přemísťuje cosi kamsi. Mohl bych pokračovat dál, třeba o letišti, kde každých třicet vteřin přistává letadlo, přivážející lidi nebo náklad, na druhé ranveji ve stejných intervalech jiná letadla odlétají.

Není to hezké povídání, co?? Vím že to nezměním, jen jsem se zamyslel nad tím, kam až je člověk ochoten zajít ve své touze za co největším ziskem, pohodlím, luxusem.Opravdu musí vykácet všechny stromy, zahubit všechna zvířata, otrávit vodu, aby nakonec zjistil, že peníze se jíst nedají ?? 

A na druhé straně já a můj kamarád Honza, trocha jídla z domova, něco málo oblečení, spacák, fotoaparát, v ešusu voda na kávu a zjištění, že nám vlastně nic nechybí. Povídání člověka s člověkem, od srdce, tohle žádný mail ani smska nenahradí. Projíždíme Belgii, večer v trenýrkách a po břiše lezeme kdesi v Holandsku v městském parku a snažíme se vyfotit mladou lišku. Pozorujeme lodě v plavebním kanálu, fotografujeme letadla poblíž letiště v Mnichově, západy i východy slunce pokaždé v jiné krajině a je nám dobře. 

Pár fotografií jsem přidal pro vás :-)